Kilpisjärvi

Kilpisjärvi je nejsevernější vesnice obce a správní oblasti Enontekiö. Nachází se na hranicích s Norskem a Švédskem, v severozápadním cípu Finska, u silnice spojující Finsko s norským zálivem Skibotn.

Silnice skrz Kilpisjärvi je známa jako Cesta čtyř větrů po vydání knihy Neljän tuulen tie od Yrjö Kokko v roce 1947. Byla odpradávna důležitým spojením nejsevernějších oblastí Skandinávie s Botnickým zálivem. Po cestě do vesnice se projíždí přes nejvyšším místo finské silniční sítě. Prvním stálým obydlím byla chata Sillastupa z počátku 20. století. Ve vesnici se nachází škola pro pár desítek dětí, velké informační centrum, celnice, kancelář finského Lesnického institutu a biologická stanice Univerzity v Helsinkách, služby a ubytovací kapacity pro turisty. Elektřina sem byla zavedena až v roce 1981. Souvislá sněhová pokrývka se kolem Kilpisjärvi drží až do května a na okolních kopcí leží sněhová pole často i po celý rok.