Magdeburské polokoule

Magdeburské polokoule jsou kovové hemisféry umožňující provádění experimentů s tlakem vzduchu.

Německý fyzik Otto von Guericke navrhl a vyrobil dvě duté měděné polokoule s úchyty o průměru asi 50 cm, k demonstraci mechanické vývěvy, kterou vynalezl.

Pokus poprvé předvedl 8. května 1654. Šlo o dramatický experiment, ve kterém ukázal sílu vakua a dokázal existenci atmosféry Země. Pokus se uskutečnil před Říšským sněmem v Regensburgu, přítomen byl i císař Ferdinand III. Zabroušené polokoule byly stlačeny a utěsněny koženým pásem namočeným ve vosku a terpentýnu. Vzduch byl pomocí vývěvy ze vzniklé dutiny odčerpán. Pak nechal Guericke zapřáhnout ke každé polokouli 15 koní a předváděl, že ani tato síla není schopna polokoule od sebe odtrhnout. Poté, co nechal do dutiny pomocí kohoutu v jedné z polokoulí opět vniknout vzduch, se od sebe obě polokoule oddělily samovolně.