Gruzie

Úředním jazykem je gruzínština, která se píše vlastním písmem, jež nesouvisí s latinkou ani cyrilicí. Uliční cedule a jídelní lístky v Tbilisi a hlavních turistických městech bývají obvykle i v latince, ale dopravní značení ve venkovských oblastech řídne, takže mimo hlavní trasy se hodí překladová aplikace nebo offline mapa. Angličtina se používá v hotelech, restauracích a cestovních kancelářích v turistických oblastech, mimo ně méně; ruštině stále dobře rozumí starší generace.

Předplacená SIM nebo eSIM od společností Magti, Silknet nebo Cellfie (dříve Beeline) je levná a její zprovoznění je rychlé, přičemž v místě prodeje obvykle potřebujete pouze pas. Pokrytí mobilními daty je po celé zemi solidní, a to včetně většiny horských údolí, i když ve vysokých průsmycích a v nejodlehlejších částech Svanetie a Tušetie může vypadávat.

Voda z kohoutku je v Tbilisi a dalších velkých městech obecně bezpečná k pití; ve starších budovách nebo odlehlejších městech je balená voda rozumným preventivním opatřením. Lékárny, označené zeleným nebo červeným křížem, jsou v městských oblastech běžné a mnohé z nich mají otevřeno dlouho do noci nebo nepřetržitě. Kromě rutinně doporučených očkování pro cestování nejsou vyžadována žádná zvláštní očkování, přesto je vždy rozumné se před cestou poradit s lékařem nebo na cestovní klinice.

Gruzie má jednu z nejotevřenějších vízových politik v regionu. Občané EU, Spojeného království, USA, Kanady, Austrálie a mnoha dalších zemí mohou vstoupit do země bez víz pro pobyty v délce až jednoho roku. Cestovatelé ze zemí bez bezvízového styku mohou obvykle před příjezdem požádat o elektronické vízum online.

Vízové a vstupní požadavky se často mění. Před cestou si ověřte aktuální požadavky u oficiálního imigračního úřadu nebo na ambasádě své země.

Supra, tradiční gruzínská hostina, je vedena přípitkářem (tamadou), který přednáší dlouhou řadu přípitků, obvykle s vínem nebo čačou. Od hostů se očekává, že si při přípitku alespoň usrknou; přímé odmítnutí může působit nezdvořile, i když sdělení, že nepijete alkohol, je pochopeno.

V klášterech a kostelích se oblékejte střídmě: od žen se často očekává, že si zakryjí ramena a někdy i vlasy (šátky jsou obvykle k zapůjčení u vchodu), a muži by se měli vyhnout kraťasům. Fotografování uvnitř kostelů je během bohoslužeb někdy omezeno; je slušné se před focením zeptat.

Mnoho státních svátků se řídí pravoslavným kalendářem a období od Vánoc (7. ledna) přes Nový rok až po Tři krále je významným rodinným obdobím, kdy některé restaurace a obchody zavírají nebo zkracují svou otevírací dobu. Kolem Velikonoc očekávejte podobná omezení, zejména mimo velká města.

Obchody mají obvykle otevřeno od pozdního dopoledne do večera, sedm dní v týdnu, včetně neděle, takže otevírací doba narušuje cestovní plány méně než ve většině západní Evropy.

• Maršrutkou: Sdílené minibusy jsou páteří meziměstské dopravy a spojují Tbilisi s téměř každým městem, včetně Kazbegi, Telavi a Svanetie. Odjíždějí z centrálních nádraží, jakmile se naplní, nikoliv podle pevného jízdního řádu, a jízdenky se kupují přímo ve voze nebo těsně před odjezdem.
• Vlakem: Gruzínské dráhy provozují pohodlné vlaky mezi Tbilisi, Kutaisi a pobřežím Černého moře. V létě si rezervujte jízdenky předem, zejména na trase Tbilisi–Batumi, kdy bývají vyprodané. Gruzínské dráhy
• Letecky: Vnitrostátní lety existují, ale vzhledem k malé rozloze země málokdy ušetří významný čas; většina cestujících se raději spoléhá na silniční a železniční dopravu.

Snídaně bývá často lehká, skládá se z chleba, sýra a kávy nebo čaje, zatímco oběd a večeře jsou hlavními událostmi, zejména pokud mají podobu supra, dlouhého společného stolu s mnoha malými pokrmy namísto jednotlivých chodů. Chačapuri, chléb plněný sýrem pečený v mnoha regionálních variantách, a chinkali, masové knedlíčky s vývarem uvnitř, které se jedí rukama, jsou dva pokrmy, na které narazíte všude, od jednoduchých jídelen až po rodinné kavárny.

Grilované masové špízy, omáčky z vlašských ořechů a fazolový guláš lobio doplňují typické jídlo, po kterém následuje čurčchela, žvýkavá cukrovinka z ořechů navlečených na niti, jako sladká svačina. Víno je ústředním prvkem kultury a často se podává mladé a mírně kalné z hliněných nádob kvevri; čača, silná vinná pálenka, se objevuje při přípitcích a oslavách. Většina každodenního stravování probíhá v malých rodinných restauracích spíše než ve formálních jídelnách.

Tbilisi, hlavní město, kombinuje staré město, které je ideální pro procházky se sirnými lázněmi a domy s balkony, s rychle rostoucí moderní architekturou.

Mccheta, starobylé hlavní město Gruzie nedaleko Tbilisi, ukrývá dva kostely zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a je snadným cílem na půldenní výlet.

Kazbegi, ve vysokém Kavkaze poblíž ruských hranic, je základnou pro cestu k chrámu Nejsvětější Trojice v Gergeti pod horou Kazbek.

Kachetie, hlavní vinařská oblast Gruzie, se soustředí kolem kopcovitého města Sighnaghi a regionálního centra Telavi, obě jsou obklopena vinicemi.

Bordžomi je lázeňské město vybudované kolem parku s minerálními prameny, s lesními turistickými stezkami hned za městem.

Achalciche, na jihozápadě Gruzie, je vstupní branou ke skalnímu klášteru Vardzia a pevnosti Chertvisi.

Gori je známé skalním městem Uplisciche a svou historií ze stalinské éry.

Svanetie, vysoko v Horní Svanetii, je oblastí středověkých kamenných obranných věží, včetně odlehlé vesnice Ušguli zapsané na seznamu UNESCO, jednoho z nejvýše položených trvale obydlených sídel v Evropě.

Na pobřeží Černého moře je Kobuleti klidným plážovým městečkem poblíž většího letoviska Batumi, které je známé svou promenádou a subtropickou botanickou zahradou. Zugdidi v západní Gruzii je obvyklým výchozím bodem pro další cestu do Svanetie.

Region Imeretie v západní Gruzii se soustředí kolem Kutaisi, třetího největšího města v zemi, které je domovem katedrály Bagrati a kláštera Gelati.