Tokio

Jaro (březen–květen) a podzim (říjen–listopad) jsou mírné a oblíbené díky třešňovým květům a podzimnímu listí. Léto (červen–září) je horké a vlhké, s obdobím dešťů v červnu. Zima je chladná, ale většinou suchá, s malým množstvím sněhu ve městě.

Naplánujte si cestu na sezónu třešňových květů na přelomu března a dubna, kdy se parky jako park Ueno a zahrady Šindžuku Gjoen zaplní pikniky hanami – je to nejrušnější doba pro návštěvu, proto si rezervujte ubytování s dostatečným předstihem.

Sensō-ji je nejstarším tokijským chrámem, založeným v 7. století. Jeho jasně červená brána a rušná přístupová ulice z něj činí jedno z nejfotografovanějších míst ve městě.

Pro nejlepší výhled na celé město se vydejte na Tokyo Skytree, nejvyšší stavbu v Japonsku, která měří 634 metrů.

Tokijská věž, postavená v roce 1958 a vymodelovaná podle Eiffelovy věže, je nižší, ale stejně oblíbenou vyhlídkou poblíž centra města.

Křižovatka Šibuja patří k nejrušnějším přechodům pro chodce na světě – když se změní světla, přejdou ji najednou až 3 000 lidí.

Tokijský císařský palác se nachází na místě bývalého hradu Edo a zůstává sídlem japonského císaře; okolní vodní příkop a zahrady jsou přístupné k procházkám.

Svatyně Meidži je poklidná šintoistická svatyně zasazená do lesa se 100 000 stromy, které byly darovány z celého Japonska při jejím vzniku v roce 1920.

Akihabara je centrem tokijské anime, manga a elektronické kultury, plná vícepodlažních obchodů a tematických kaváren.

Šindžuku Gjoen kombinuje japonský, francouzský a anglický zahradní styl v jednom velkém parku, který představuje tiché útočiště před okolními mrakodrapy.

• Vstupte do teamLab Planets, digitálního uměleckého prostoru, kde budete chodit naboso a brodit se vodou a světelnými instalacemi, místo abyste se na ně jen dívali.
• Strávte večer přecházením mezi malými bary pro šest osob ve čtvrti Shinjuku Golden Gai v Šindžuku – každý z nich má jiné téma a jinou klientelu.
• Posaďte se na stoličku v jednom ze stánků s jakitori podél Omoide-yokocho, úzké uličky plné kouřících grilů, která se od poválečných let téměř nezměnila.
• Pokud vám vyjdou termíny, zajděte na sumo turnaj, nebo navštivte Sumo Museum v Rjogoku a prohlédněte si historii tohoto sportu zblízka.
• Vydejte se na túru na horu Takao, která se nachází přímo na hranicích Tokia a je dostupná vlakem a lanovkou za méně než hodinu z centra města.
• Sledujte západ slunce nad zálivem poblíž Duhového mostu v Odaibě.

Železniční síť v Tokiu umožňuje snadno podniknout několik velmi odlišných jednodenních výletů.

• Jokohama — přibližně 30 minut vlakem. Druhé největší město Japonska má rozsáhlou nábřežní čtvrť, velkou čínskou čtvrť a výraznou mezinárodní historii.
• Kamakura — přibližně 1 hodina vlakem. Bývalé hlavní město samurajů s desítkami chrámů a svatyní, včetně 13metrové bronzové sochy Buddhy, navíc s uvolněnou atmosférou plážového města.
• Kawagoe — přibližně 1 hodina vlakem. Známé jako „Malé Edo“ díky svým ulicím s dochovanými budovami skladů z období Edo.
• Hakone — přibližně 1,5–2 hodiny vlakem. Oblast lázeňských středisek s výhledem na horu Fudži za jasných dnů, kam se lze dostat kombinací vyhlídkového vlaku, lanovky a lodi.
• Nikkó — přibližně 2 hodiny vlakem. Horské město proslulé bohatě zdobenými svatyněmi a mauzolei zasazenými mezi staré cedrové lesy, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Prefektura Tokio zahrnuje mnohem více než jen centrum města.

23 speciálních tokijských čtvrtí tvoří městské jádro, které většina návštěvníků prozkoumává – jde o souvislou oblast čtvrtí zahrnující Šibuju, Šindžuku a Asakusu.

Západně od města se oblast Tama zvedá do zalesněných kopců a hor, včetně hory Takao, oblíbeného místa pro pěší turistiku, které je vzdálené jen hodinu cesty od centra Tokia.

Jižně od pevniny se ostrovy Izu a Ogasawara táhnou téměř 1 000 km do Tichého oceánu, kde nabízejí pláže, potápění a pozorování velryb daleko od panoramat velkoměsta.

• Letecky: Tokio obsluhují dvě letiště. Letiště Haneda je bližší variantou, vzdálenou asi 30 minut od centra Tokia monorailem nebo vlakem. Letiště Narita je dále, asi 60–90 minut cesty vlakem Narita Express nebo Skyliner.
• Vlakem: Stanice Tokio je hlavním uzlem pro linky Tokaido Shinkansen (do Kjóta, Ósaky a Nagoje) a Tohoku Shinkansen (do Sendai a dále). Stanice Shinagawa rovněž obsluhuje linku Tokaido Shinkansen do Kjóta a Ósaky.
• Autobusem: Noční dálkové autobusy spojují Tokio s městy po celé zemi za nižší cenu než šinkansen a přijíždějí hlavně na autobusové terminály u stanic Shinjuku a Tokio.

• Veřejná doprava: Okružní linka JR Yamanote a sítě metra Tokyo Metro a Toei pokrývají celé město. Kupte si čipovou kartu (Suica nebo Pasmo) a přikládejte ji u turniketů — pro většinu cest nepotřebujete papírové jízdenky. Obě karty lze také nahrát do chytrého telefonu. Tokyo Metro
• Taxi: Taxíky jsou vybaveny taxametry, jsou čisté a spolehlivé, ale dražší než vlak. Služby pro přivolání odvozu fungují, ale pokrývají mnohem méně vozů než běžná stanoviště taxi.
• Pěšky: Centrální čtvrti jsou samy o sobě dobře průchodné, ale vzdálenosti mezi nimi jsou dlouhé — mezi jednotlivými oblastmi raději využijte vlak než chůzi.

• Vyplatí se auto?: Ne, pokud se zdržíte v centru města. Železniční síť dosáhne všude, kam potřebujete, a městský provoz spolu s drahým parkováním činí řízení nepraktickým. Auto pomůže pouze při objevování hor v oblasti Tama nebo jiných odlehlých částí prefektury.
• Parkování: Placená parkoviště v blízkosti nádraží a obchodních domů jsou normou; parkování v ulicích je vzácné a přísně kontrolované.
• Omezení: Síť dálnic Shuto účtuje mýtné na základě vzdálenosti prostřednictvím karty ETC; centrum Tokia nemá žádný samostatný poplatek za vjezd do přetížených zón.

Gastronomická scéna Tokia sahá od rychlých misek nudlí ke stání až po ty nejexkluzivnější sushi bary v zemi, které jsou často zamluvené měsíce dopředu.

Pokud si chcete jídlo vychutnat při procházce, zamiřte ke stánkům na vnějším trhu Cukidži, historickém vnějším tržišti, kde se stále prodávají čerstvé mořské plody, špízy a pouliční občerstvení, i když se velkoobchodní aukce přesunula jinam. Za ramenem se vydejte do podzemí na Tokijskou ramenovou ulici poblíž nádraží Tokio, kde vedle sebe sídlí několik vyhlášených podniků.

Tokio je jedním z nejbezpečnějších velkoměst, které můžete navštívit – násilná trestná činnost je vzácná a je běžné vidět v kavárně zavazadla bez dozoru, kterými si lidé rezervují stůl. Nejčastější problémy, se kterými se turisté setkávají, jsou kapesní krádeže ve vlacích během dopravní špičky a předražené bary v nočních čtvrtích, jako jsou Kabukicho a Roppongi, které nutí zákazníky platit přemrštěné účty – držte se podniků, které mají jasně uvedené ceny.

Japonsko se nachází v aktivní seismické zóně. Drobné otřesy jsou běžné a budovy splňují přísné protiseismické předpisy, takže v případě silnějšího zemětřesení postupujte podle vyvěšených evakuačních pokynů.

Tokio začalo jako malá rybářská vesnice Edo. Centrem moci země se stalo v roce 1603, kdy Tokugawa Iejasu rozšířil stávající pevnost na hrad Edo a učinil z města svou základnu – toto místo je dnes Císařským palácem v Tokiu. Do 18. století se Edo rozrostlo v jedno z největších měst na světě.

Město bylo přejmenováno na Tokio, což znamená „východní hlavní město“, v roce 1868, kdy tam císař přesunul svůj dvůr z Kjóta. Ve 20. století bylo dvakrát přestavěno – po velkém zemětřesení v Kantó v roce 1923 a po spojeneckém bombardování během druhé světové války. Chrám Sensō-ji byl při náletech v roce 1945 zničen a poté znovu postaven, stejně jako mnoho dalších historických památek v Tokiu.

Zde jsou základní informace pro cestování v Japonsku: